Přednáška Jiřího Siostrzonka.

„…čekala, že se něco stane, nevěděla co, prostě něco,
dopis či tiskopis, že zazvoní telefon…
manželství je už taková samozřejmost,
znají se tak dobře, že slova jsou zbytečná,
možná, že by se měla rozvést,
aspoň by se něco dělo…“

Vita Andersenová


Výtvarné umění, fotografie, literatura, poezie a další formy uměleckého sdělování už dávno neslouží jen ke zpostředkování pozitivních prožitků, pocitů a stavů. Umění už dávno není synonymem pozitivních vzorů. Umění se stalo také zrcadlem hlubiny temného jezera, na které vyplouvají lidské zběsilosti neuchopitelných stavů pramenících ještě nedávno v „zahradách rajských rozkoší“. Vybraní autoři, kteří se tento večer budou nemilosrdně vyjadřovat k nezamýšleným důsledkům „krásných citů“, tak nečiní z touhy být zajímaví, ale z bytostné potřeby ulevit týrané duši.

Jiří Siostrzonek